Listopad 2016

Nejhorší dary od opačného pohlaví

29. listopadu 2016 v 21:20 Mars a Venuše
Dlouho jsem přemýšlela, jestli napsat tento článek, nakonec jsem se rozhodla, že ano. Každý tvrdí jak Vánoce jsou o klidu, míru a pokoji. Ale já si myslím, že je to i o dárcích. Nejde tady o to, že pocítíme zklamaní při nevhodném daru, ale spíš o to abychom darovali ten správný. Na co kupovat někomu ponožky když mu neudělají radost?

Jak muži a ženy vnímají Vánoce?

29. listopadu 2016 v 21:19 Mars a Venuše
Každý vnímame Vánoce jinak, tradice, zvyky, držet půst nebo ne. Pro někoho jsou to svátky klidu a míru, jiní to berou jak medialní nátlak s množstvím práce a stresu. Vybrala jsem několik lidí ze svého okolí, seznamu lidí co znám v různých věkových kateoriích a zodpoveděli mi 8 otázek které předchazejí článku Mužský skřítek vanoční a Nejhorší dary od opačního pohlaví.

Muž nejvěrnější přítel ženy

29. listopadu 2016 v 21:18 Mars a Venuše
Dlouho jsem přemýšlela jaký tam dát přídavné jméno, ale myslím si, že tohle je nejvhodnější. Protože pokud získáte muže jako nejlepšího přítele, už v životě nenajdete věrnějšího chlapa. Nemusí s vámi spát, možná s vámi bude spát, ale po skvělém filmu u kterého jste společně brečeli smíchy a říkali si: "Koukni, no tak koukej se to je jak ty!"

Muž v kuchyni

29. listopadu 2016 v 21:17 Mars a Venuše
Muž v kuchyni je podle mě kategorie sama o sobě. Ano i tady najdeme dva typy, takového co vám navaří tříchodovou večeři nebo takového který je rád když si nespálí párky v mikrovlnce. Dnes se budu věnovat opět oboum typům. Samozřejmě, jak mě znáte, budu to hnát do extrémů pro pobavení a je jen na vás, jestli přijdete na to, co z toho je pravda a co jen vtip.

Muži neboli uklízečka v boxerkách

29. listopadu 2016 v 21:16 Mars a Venuše
Dnes bych se chtěla věnovat jednomu neustále žhavému tématu, a to jestli muži mají nebo nemají doma pomáhat s úklidem. Ty, které jste šťastné a máte doma Domestos supermana, těm gratuluji a můžou s klidem zavřít tenhle článek a poslat ho k ledu.
My ty většinou upachtěné, obzvlášť v tomhle horku, které se potíme s hadrou v ruce zatímco se nám vaří oběd na plotně, si to nejspíš budeme muset vydupat.

Co nebo kdo je to vlastně muž?

29. listopadu 2016 v 21:16 Mars a Venuše
Mám takový pocit, že jsem tuhle rubriku neodstartovala správně a měli bychom si vlastně ujasnit, co nebo kdo, doopravdy muž je. Hodně žen při zmínce muž napadne několik horkých skoro až hříšných myšlenek. Ale jak je to doopravdy? Jak bychom charakterizovali muže? Jako první bychom si měli říct, že jsou dvě teorie o tom, jak vznikl muž.
Ta božská, že muž byl stvořen z hlíny a Bůh mu dal život. Jenže naskýtá se mi otázka proč? Víme moc dobře, že i malé děti si hrají na písku a stavějí bábovičky, takže se nemůžeme divit, že božské dílo není dokonalé. Čili stává se to, že vám doma na gauči nesedí zrovna ukázkový atlet ale zas má jiné proporce nebo vlastnosti, které vynikají.
Pak je tu ta evoluční teorie, ke které se já osobně přikláním více. A z jakého důvodu, jednoduchého. Viděli jste někdy opičky v zoo? Ano jsou taky chlupaté, ale na to nenarážím, teď jde o to, jak dokážou použít palec a to na chycení věci do ruky a teď si představte toho chlapa, jak drží na gauči to pivo nebo plechovku. Už taky věříte v evoluci jak já?
Když jsem se doma zeptala muže, jak by charakterizoval muže, první odpověď byla nevím. Pak zapřemýšlel a řekl, že podle chůze, vlasů, oblečení, stylu mluvení. Co tak si to projít celé postupně. Wiki nám o mužovi řekne tohle:
"Muž je dospělý člověk samčího pohlaví. Slovo muž se používá pro označení pohlaví člověka nebo role ve společnosti. Nedospělý člověk samčího pohlaví je chlapec. Z pohledu biologie mají muži řadu pohlavních charakteristik, které je odlišují od žen."
Asi jako první si žena všimne zadek, ale tím nezačínám. Půjdeme pěkně odshora a to od vlasů. U muže je jednoduší rozeznat barvu vlasů než u ženy, protože není tolik chlapů, co se barví. Nemůžeme ani jednoznačně říct že převládají krátké vlasy, ale dalo by se to označit jak většinový jev. I když čest výjimkám, které se řídí heslem šamponové korporace: "Protože nejdůležitější jsou krásné vlasy."
Pak následují oči, někdo preferuje konkrétní barvu u muže, já například modré ale to jen proto, že jsem takové vždy chtěla. Nejdůležitější je aby byl někdo doma, chytré oči a takové, v kterých se odráží emoce, jsou samozřejmě nejhezčí, obzvlášť když z nich vyzařuje láska.
Uši ty vynecháme, myslím si, že je jasné že díky nim by nás měl vnímat. Ústa, je jedno, jestli široké, úzké, ale hlavně usměvavé. Měli by šeptat hezké věci s příslibem krásně prožitých let. Pokud ne vzít jehlu a zašít, udělat mu papá a neshledanou. Ruce jsou jeden z důležitých aspektů, je málo z nás, které nejsme rády, když se můžeme stulit někomu do náruče a nechat se obejmout, a taky nákupní tašky se neodnesou sami že?
Bříško, teď si myslím, že to je na preferencích, svým způsobem jsme teď na řadě my. Aby nám netrpěl a to bříško bylo spokojené, a když neumíte vařit, nevadí, nic se neděje. Můžete se místo toho pobavit a sedět v kuchyni u sklenky vínka a pozorovat to nahé bříško když vaří.
Nohy, no co k nim? Mohli by míň smrdět, nemuseli by být dodřené a zjizvené jelikož ten vás byl jak dítě neposeda. Ale není to vada na kráse, pokud je umí použít i na to že s vámi půjde na procházku, kolo nebo jen tak se projít a ne jen do hospody.
Na co jsem zapomněla? Jo to! No, jelikož příroda dokázala, že například slon může být obrovský chobot nebo žirafa dlouhý krk tak vždy můžete doufat v příjemné překvápko. Jenže pak si vzpomeneme na chudáka žížalku, i při tom není potřeba ztrácet hlavu. Kamarád má skvělé pořekadlo: "I malý kašpárek může zahrát velké divadlo."
Co ještě k takovému muži patří? Maminka přece a nezapomeňme na kamarády, a řeknu vám, pokud budete vycházet s oběma tak se v klidu poplácejte po zádech. Je jedno, jak jste dlouho spolu, maminky tu vždy budou pro své synáčky, ano někdy je to roztomilé a zas jindy vůbec. Dámy vztyčíme hranice a dáme najevo, některým jemným gestem a některým šplechneme do obličeje, tohoto muže co jsi vychovala, si jdu dovychovat a pečovat o něj.
Kamarádi to jsou věc tak nevyzpytatelná, že se to snad ani nedá popsat. Jestli jste ten typ, že jste padla do oka všem jeho kamarádům, tak si prosím návod do emailu. A když jste v té kategorii jak já že ne všechny jeho kamarády ze střední máte rádi tak to přetrpte. Nejlepší je říct že prostě s nimi nejdete nikam sednout, pokud si na tom trvá tak je potřeba mu vysvětlit že vážně nechcete sedět čtyři hodiny v hospodě a probírat fotbal a auta. Pokud ani tohle nezabere tak zkonstatujte, že jste moc rády, že s vámi a vašimi kamarádkami půjde nakupovat boty. A hele, máte večer s knížkou nebo filmem pro sebe.
Jsou i dny kdy ta nálada je a přece chceme s nimi trávit čas tak je to ještě jednoduší. Pozvěte si kamarádku, která půjde s vámi aby, jste se až tak nenudila. A až se chlapi pohrouží do nějaké témy tak se klidně můžete vytratit tančit. Oni z nás stejně málokdy spustí pohled.
Víme, jak chlap vypadá, dokonce máme jasno na co ho použít, využít, nebo v případě studené noci i zneužít. Základ je, aby to klapalo a nemusel se hledat další na převýchovu a dovýchovu. Ale i tak mám někdy pocit, že my ženy jsme beznadějné případy, malinko si to ale jen na chviličku přiznejme. Často chceme muže měnit, i v drobnostech, umývaní nádobí, ponožky, trávení času. Neuvědomujeme si, že kdyby chtěli oni měnit nás, kup si míň bot, nemáš těch knížek dost, tak šílíme a je z toho katastrofa. Ono je taky důvod, proč se tornáda pojmenovávají podle žen.
Doufám, že se vám článek líbil. Upozorňuji opět, tahle rubrika nevznika za účelem urážky nebo znevažovaní jakéhokoliv pohlaví. Příště bude článek ohledně muže v domácnosti, tak snad se máte na co těšit. Samozřejmě je doufám jasné že muže nejde škatulkovat, a že je každý jiný. A kdyby to někoho náhodou zajímalo, můj Pan Božský je na obrázku.

Jak žít s chlapem a nezešílet

29. listopadu 2016 v 21:15 Mars a Venuše
Věřím tomu, že to zažila téměř každá žena, která bydlí s chlapem. Ale nejspíš nejobecněji se to dělí na dvě kategorie, pohádkový sen a peklo kdy ho chcete strčit z 12 patrového domu a pak ho ještě pobodat. S muži je to jak na horské dráze a co si budeme nalhávat to i s námi. Ale před nedávnem jsem přemýšlela, jestli je fakt skutečná realita že v létě ve vztahu přichází víc krizí. Jestli je to tím že holky a ženy se míň oblékají a ukazují víc kůže nebo tím že všude po nás řvou reklamy o tom, jak si máme užívat života a jít pařit na milion festivalů, to netuším.

Lektvar lásky

29. listopadu 2016 v 21:12 Myšlenka dne
Lektvar lásky může být téměř cokoliv. V pohádkách je to ampulka naplněná zlatou tekutinou, která přinese věčnou lásku, nebo je to fiola plná rudé třpytivé tekutiny podobné krvi. Téměř za cenu duše prodaná od prapodivné staré báby. Ale co v této době znamená lektvar lásky?
U někoho to může být láhev vodky, na uvolněnou nebo na odstranění zábran.
Jenže to není pro pravou lásku, ta se sama o sobě těžko hledá. Jakým lektvarem si k ní dopomoct?
Někdy postačí obyčejný šálek čaje v ten správný okamžik.
Dívka jde po ulici, všude vládne vánoční ruch, lidi shánějí dárky. Prodírá se davem a nahlíží do stánků umístěných na náměstí. Tře si ruce o sebe, aby dodala úlevu zkřehlým prstům, které nezahřívají dostatečně ani rukavice. Fascinovaně si prohlíží ruční výrobu svíček, blikající světýlka ji k sobě táhnou jak můru k plameni.
Hlouček lidí se pohne a někdo do ní narazí ramenem. Sílou nárazu je odmrštěna do kopy sněhu vedle stánku. S mírným klením se snaží vytáhnout zadek s toho mokrého sajrajtu, když vzhlédne a uvidí napraženou ruku pro pomoc. Přijme ji a důvod, který jí strčil do sněhu, ji pozve na čaj, pro zahřátí a srdečnou omluvu.
Po dvaceti letech spolu, sedí u krbu a s milujícími pohledy tuhle historku předávají dál svým dětem, které tu sedí se svými drahými polovičkami, zatím co vnoučata se pasou na cukroví.
Před dvaceti lety ji tehdy neznámý muž pozval na čaj, přesně ten, s kterým se teď drží za ruce v kruhu milující rodiny. Jak kdyby toho osudného dne je dal dohromady lektvar lásky-teplý čaj.

Rozdíl mezi zlou královnou a dobrou princeznou

29. listopadu 2016 v 21:11 Myšlenka dne
Rozdíl mezi zlou královnou a dobrou princeznou
Tohle není o volbě mezi dobrem a zlem, ale o tom kým bychom chtěli být. Volba je těžká, alespoň pro někoho. Porovnejme si tyto dvě typické postavy.
Dobrá princezna, je většinou milá, krásná a každý ji miluje, kdo by to nechtěl? Jenže být milá a hodná na každého? Nedokážu si představit, že by mě někdo šikanoval od dětství (viz. Popelka) a já bych mu i přesto nepřála nic zlého, to je už pomalu na Stockholmský syndrom. A že jako odměna je krásný princ?
Nenechte se vysmát, ale být ženou prince, který se prezentuje jak hodný jenže odmalička byl vychován k tomu, že mu všechno patří a že je král všeho? Bála bych se, že si mě splete s jinou, jak se to v některých příbězích stane (viz. Malá mořská víla).
Já bych brala být zlou královnou. Jsou mocné, sexy, mají omotaného krále kolem prstu, popřípadě jim patří celé království. Nemusí řešit vdavky, je královna je jen na ní jestli bude mít milence nebo si pořídí dalšího krále. Vždyť takových ve slevě je hodně a nebude se mi časem líbit? Tak ho prostě popravím.
Proč si nikdy žádná zlá královna nenašla krále bez dcery? Člověk tím omezí komplex milujících princezen, které by mě mohli nahradit a zvrhnout z trůnu. To jsou vážně všechny takové masochistky?
Pak by se vyřešil i ten problém "ta paní je na mě zlá tak budu já budoucí královna", protože by si to přece nikdo nedovolil. Myslím si, že celé je to pojaté zle a je to vlastně jejich chyba že o to království přišli. Proč když chci někoho zabít tak mu dám podělané jablko (viz. Sněhurka) a pak si dojde nějaký holobrádek, který ji olízne, aby se vzbudila. To je takový problém ji otrávit rovnou?
Nemyslím si. Co byste si vybrali vy? Milá, mladá, ehm možná i spanilá ale trošku naivní dobrá princezna, nebo zlá krásná mrcha co má vše pod palcem i když je to riziková kariéra kde důchod není zaručen. Dokázali byste mít svůj šťastný konec?
"Já si vždycky říkám, že zlý královny jsou nezachráněné princezny. Ale asi bych byla radši zlá královna, protože být zlá je zkrátka sranda."motto Jeffy Black

Alternativní světy

29. listopadu 2016 v 21:10 Myšlenka dne
Znáte to, večer si jdete lehnout do postele. Osprchovaní ležíte v peřinách, všude tma. Z venku k vám doléhá zvuk aut z blízké silnice a občas něco u sousedů bouchne na znak toho, že dnes jste šli do postele výjimečně brzy. Jenže spánek nepřichází. Tuho k sobě stisknete víčka a místo upokojivého spánku přichází různé představy.
Někdo sní o tom, co by se mohlo stát. V duchu si představujete svoji vysněnou budoucnost. Proč o tom nepřemýšlet teď když se celý den za tou představou honíte. Vidíte se v bohaté vile, úspěšná kariéra, krásné klidné děti se samými vyznamenáními a úspěchy které jste vy nedosáhli.
Nebo sníte o tom, co bylo a jak jste se mohli zachovat. Ano stojíte tam kde před lety, kolem vás proudí čas a zastavíte to v správný okamžik aby jste změnili rozhodnutí nebo neudělali činnost, kterou jste tehdy jako bláhový považovali za správnou. Ted je to ale pro vás chyba, taková, kterou byste vymazali ze svého života a tak vás trápí před spaním.
Co vidím ale já za zavřenými víčky? Jiné světy.
Jsem v těle úplně jiné ženy s úplně jiným životem. Přecházím se ulicemi a podvědomě vím, že mířím na tržnici. Centrum ruchu, stánků s různým zbožím. Představuji si, jakou by měla postavu, jak to její tělo obepínají honosné černo-zelené šaty.
I když ten korzet je utáhlý příliš, její ňadra drží na správném místě a nad nimi se houpe medailonek. Tmavě hnědé kudrnaté vlasy jsou schované pod kloboučkem. Při chůzi se ladně nese v střevíčcích na mírném podpatku a chůze v nich ji neděla žádný problém ani po dlážděných hlavách.
Dojdu na tržiště a rozhlédnu se, po tváři mi prolétne mírný úsměv a cítím se potěšená.
Čím?
Kým?
To musí můj mozek zpracovat, promyslet.
Mám vstát z postele a začít si to zapisovat? Nebo si užít jeden z mnoha životů, které mě dnes v noci čekají. Možná se k němu zítra večer vrátím a později ho začnu psát. Nebo zůstane v mojí hlavě a budu si ho moc dosnít.
Nezaleží na tom, kým v noci jsem, jestli tulačkou v brzkém středověku nebo vysoko postavenou dámou v začínajícím novověku. Ta neskutečná možnost být kýmkoliv je dech beroucí. Začínám si čím dál víc užívat možností ve fantaziích. Předtím jsem se v psaní upla jen na jeden žánr. Vlkodlaci, andělé a různé fantasy potvůrky, ale jaksi mám chuť prožít nové dobrodružství.
Neřekla bych přímo, že bych z toho vyrostla, to ne. Je to věc, která mě bude ještě dlouho bavit. Ale a to je teď hodně podstatné, probouzí se ve mně touhy zakrádat se v noci lesem s nožem a stopovat elfy a jiné lesní tvory. Vyšplhat na vysokou horu a zahlédnout draky. Pyšně se nést chudinskou čtvrtí a zakrývat se ústa hedvábným kapesníkem zatímco moje drahé boty klapou o udusanou zem, po které většinou chodí bosé nohy.
Čím dál víc chci vyzkoušet víc žánrů a postupně s tím začínám. Odpoutávat se od svého stereotypního psaní, a úspěšně říct: "Ano daří se mi to."