Listopad 2016

Bestie nikdy nespí

29. listopadu 2016 v 20:32 Bestie nikdy nespí
Lethy je vlčice.
Patřila do smečky Spivajících jezer ale jeji smečk byla vyvražděna a ona jako jediná vyvázla a to jen štěstím že si ji nevšimli. Par dní se potlouká a truchlí za smečkou, když ji začne stopovat jíná smečka a ona se da na utěk, protože ví že kdyby jim padla do rukou, tak by to nedopadlo dobře.
Odkaz na příběh:

Prokletá

29. listopadu 2016 v 20:30 Prokletá



Žiji celé století pod velením své madre. Mám žít a dýchat jen pro ni. Od narození je to mým poslaním jenže já chci žít. Bavit se, milovat a být milována. Jenže místo toho mam za zadkem několik padlých andělů jako chůvy a ochranku zároven a aby toho nebylo málo moje madre je Lucifer. Jmenuje se Lucinda a já jsem její dcera, princezna pekel a dědička trůnu. Jenže nestojím o to, o její výchovu, osud, směr který mi určila protože já jsi půjdu vlasní cestou.


Odkaz na příběh zde:

Šance

29. listopadu 2016 v 20:26 Šance




Válka je dávno pryč.
Bolest, prach i popel mrtvých odnesl čas. Jenže lidi se nemění a to ani dlouhé léta nenapraví. Zvyk je železná košile a málokdo ji dokáže odložit, obzvláště, když na těle i na duši mají doživotní připomínku skutků minulých.
Ani jeden z nich nechce žít tak, jak žije. Jeden se s tím smířil a bojuje proti systému, druhý se mu snaží poddat. Co když vzájemným vlivem na sebe změní svoje myšlení a prohodí si role? Najdou svůj smysl života? Dají sami sobě šanci se změnit?
Odkaz na příběh zde:













.

Osudí

29. listopadu 2016 v 20:22 Osudí



Dostat se do jiných světů je někdy jednoduší než si myslíme.
Nepotřebujeme na to žádné nástupiště, skříň nebo telefonní budku.
Když nás osud zavolá tak se tam ocitneme.
Není to jako kouzlo, je to spíš šeptem pronesené přání uprostřed noci.
Je to nejhlubší touha srdce, a ta nás zavede přímo tam...
Odkaz na příběh:

















.

Profil

29. listopadu 2016 v 20:08

Jsem mladá žena, která miluje knihy, povídky a vlastně téměř každý tištěný nebo psaný text.
Moje nejoblíbenější povídkářkou je Sima z Po stopach vlkov a pak Blanch. Samozrejme ale nepohrdnu ani povídkovým blogem hpkizi.sk. Moje nejoblíbenější knižní série je Anita Blake, MI, HP, LotR, Odkaz dračích jezdců, TB, VA, HoN. Ale nepohrnu ani Poem nebo Austenovou. V mojí knihovně teda naleznete téměř vše, pokud to není slátanina bez hlavy a paty.

Píšu téměř deset let. Pokud v textu naleznete nějakou hrubku nebo slovenské slovo budu ráda za upozornění. Nikdo nic neděláme na 100%, ale přesto se pořád snažím zlepšit, jak po dějové i gramatické stránce. Svým příběhů věnuji hodně času i probdělých nocí, ale pořád je to ve vývinu. Nejdu tady nikomu tvrdit, že moje tvorba je dokonalá, protože není.

Pokud byste i přes tohle všechno měli zájem o můj názor, radu nebo jen si pokecat o psaní, tak není problém napsat mi zprávu a slušně se zeptat.














.

Knihy

29. listopadu 2016 v 19:50
Dostat se do jiných světů je někdy jednoduší než si myslíme.
Nepotřebujeme na to žádné nástupiště, skříň nebo telefonní budku.
Když nás osud zavolá tak se tam ocitneme.
Není to jako kouzlo, je to spíš šeptem pronesené přání uprostřed noci.
Je to nejhlubší touha srdce, a ta nás zavede přímo tam...


Válka je dávno pryč.
Bolest, prach i popel mrtvých odnesl čas. Jenže lidi se nemění a to ani dlouhé léta nenapraví. Zvyk je železná košile a málokdo ji dokáže odložit, obzvláště, když na těle i na duši mají doživotní připomínku skutků minulých.

Ani jeden z nich nechce žít tak, jak žije. Jeden se s tím smířil a bojuje proti systému, druhý se mu snaží poddat. Co když vzájemným vlivem na sebe změní svoje myšlení a prohodí si role? Najdou svůj smysl života? Dají sami sobě šanci se změnit?

Žiji celé století pod velením své madre. Mám žít a dýchat jen pro ni. Od narození je to mým poslaním jenže já chci žít. Bavit se, milovat a být milována. Jenže místo toho mam za zadkem několik padlých andělů jako chůvy a ochranku zároven a aby toho nebylo málo moje madre je Lucifer. Jmenuje se Lucinda a já jsem její dcera, princezna pekel a dědička trůnu. Jenže nestojím o to, o její výchovu, osud, směr který mi určila protože já jsi půjdu vlasní cestou.


Lethy je vlčice.
Patřila do smečky Spivajících jezer ale jeji smečk byla vyvražděna a ona jako jediná vyvázla a to jen štěstím že si ji nevšimli. Par dní se potlouká a truchlí za smečkou, když ji začne stopovat jíná smečka a ona se da na utěk, protože ví že kdyby jim padla do rukou, tak by to nedopadlo dobře.


Co když dostanete šanci začít nový život? Bez toho aby jste museli umřít?
Jenom tak pouhou myšlenkou se změnit na někoho jiného. Vystřídat tolik identit kolik můžete.
Zákony vás přestanou zavazovat, starý život necháte za sebou a budete si užívat....
Ale jakou tohle muže mít cenu?
Nevím jakou cenu by jste za to zaplatili vy.
Povím vám jakou cenou za to vše zaplatí Sára.....


Původní série o vanočních povídkach. Nakonec z toho jsem udělala Oddechovky. Budou tady jednokapitolové povídky co jsem psala na oddech od velkých. Snad vás pobavím nebo zahřeji u srdce. Časem se sem nazbíra taková směs, že asi k oddechu nedojde, takže to už musíte posoudit sami.





























Články

29. listopadu 2016 v 19:23 Články
Rubrika kde se sanžím trochu uvažovat.
Různé témy z jiných pohledů, ale všechny z mojí hlavy.

Rozdíl mezi mužem a ženou je patrný.
Jaký je ale pohled z Venuše na dva z Marsu?

O psaní, trapení, deadlinech, korektorech, haterech.
O všem co s psaním souvisí i když jste jen amaterská krysa jak já.
















































.