Lektvar lásky

29. listopadu 2016 v 21:12 |  Myšlenka dne
Lektvar lásky může být téměř cokoliv. V pohádkách je to ampulka naplněná zlatou tekutinou, která přinese věčnou lásku, nebo je to fiola plná rudé třpytivé tekutiny podobné krvi. Téměř za cenu duše prodaná od prapodivné staré báby. Ale co v této době znamená lektvar lásky?
U někoho to může být láhev vodky, na uvolněnou nebo na odstranění zábran.
Jenže to není pro pravou lásku, ta se sama o sobě těžko hledá. Jakým lektvarem si k ní dopomoct?
Někdy postačí obyčejný šálek čaje v ten správný okamžik.
Dívka jde po ulici, všude vládne vánoční ruch, lidi shánějí dárky. Prodírá se davem a nahlíží do stánků umístěných na náměstí. Tře si ruce o sebe, aby dodala úlevu zkřehlým prstům, které nezahřívají dostatečně ani rukavice. Fascinovaně si prohlíží ruční výrobu svíček, blikající světýlka ji k sobě táhnou jak můru k plameni.
Hlouček lidí se pohne a někdo do ní narazí ramenem. Sílou nárazu je odmrštěna do kopy sněhu vedle stánku. S mírným klením se snaží vytáhnout zadek s toho mokrého sajrajtu, když vzhlédne a uvidí napraženou ruku pro pomoc. Přijme ji a důvod, který jí strčil do sněhu, ji pozve na čaj, pro zahřátí a srdečnou omluvu.
Po dvaceti letech spolu, sedí u krbu a s milujícími pohledy tuhle historku předávají dál svým dětem, které tu sedí se svými drahými polovičkami, zatím co vnoučata se pasou na cukroví.
Před dvaceti lety ji tehdy neznámý muž pozval na čaj, přesně ten, s kterým se teď drží za ruce v kruhu milující rodiny. Jak kdyby toho osudného dne je dal dohromady lektvar lásky-teplý čaj.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | 29. listopadu 2016 v 21:55 | Reagovat

Jednoduché, krásné, romantické. Tohle mi říká ta romantička ukrytá ve mně. Pak se ozve ta druhá půlka mozku, co to všechno zničí. Zní to až jako moc velká pohádka. V dnešní době jsou lidé tak moc zahledění do sebe. Nechtějí vybočovat z davu. Není to tak dávno, co jsem šla městem s těžkou taškou. Pamatuju si, že jsem byla unavená a ospalá protože jsem v noci spala pouhé čtyři hodiny před vstáváním. A co se nestalo? Upadla jsem. Nejen, že mi bylo nehorázně trapně ale také jsem upadla tak nešikovně že mi bolest prolétla kolenem. (staré zranění) Kolem prošlo tolik lidí a já měla problém se zvednout ze země. Tak tak jsem zadržovala slzy. Každý se na mě divně díval. Dospělí, mladí. Viděla jsem spíše nadřazené pohledy a opravdu měla na krajíčku. Mám tu zkušenost, že pokaždé když někdo vybočí jakkoliv z davu, je to špatně. Sama nevím, proč jsem tohle teď odvyprávěla a zkazila příjemný zážitek z článku ale... no, to nevadí. Je to krásná myšlenka a taky nádherný blog. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama