Teplá polívka a krajíc chleba

29. listopadu 2016 v 20:51 |  Oddechovky
Po ulici šel muž v špinavém ošuntělém kabátě. Pomaly kráčel a opatrně našlapoval na zem. Když jste si ho dýl prohlíželi tak bylo vidiet jak mírně kulhá. Na chvýlu zastavil a proběhl pohledem celou ulici. Špinavými rukami v děravých rukavicích si zarazil čepici neidentifikovatelné barvy víc do čela a přitáhnul si kabát blíž k tělu. Foukal studený vítr a pár šedivých vlasů co mu trčelo zpod čepice vlály ve větru.


Pomaly se ploužil ještě pár ulicemi, než zastal ve frontě co se táhla před jednou z polorozpadlých budov. Byla to rada před kantýnou. Takovou že když nemáte co do úst a ani čím platit, tak jste tam vděční i za trochu polívky. Když tenhle útulek dostal vic peněz tak rozdávaly i deky nebo se tu konaly pomocné práce. Uděláš nějakou práci pro společnost a za to dostaneš nějaké oblečení.

Jenže tenhle muž. Muž zlomený životem, který si prošel strastmi jakými si nedokážete představit. Ten o to nestál. Raz za čas došel na jídlo ale nikdy se nezastavil na dýl. V utulku o něm kolovaly chýry že je němý nebo že je to vyhoštěný mafián. Jenže ani jedno z toho nebyla pravda. On prostě jen stratil zmysel žít.

Po nekonečném času straveném na chladu se i on dostal na řad a dostal svou polévku s pookralým chlebem a křivou lžicí. Usadil se do nejvzdálenějšího stolu a srkal horkou polévku. U celého stolu seděl sám a lidi se mu vyhýbali jako moru ale on byl na to zvyklý. Nikdy už se s nimi nenaučí vycházet. Ne po takové strátě.

Ten kousek chleba si schoval do kabátu a kulhavým krokem se vybral k oknu kam se dava špinavé nadobí. Z okýnka vykoukla blondatá hlava mladé dívky. Tá si od něj vzala misku a mile se na něj usmála.

"Štasné a Veselé Vánoce, pane." Zvonivě pronesla.

Muž se zarazil a prohlížel si dívku.

Někoho mu připomínala. Ale koho ?

Ten usměv tak znamý.

Měl pocit jak kdyby ho už tolikrát vídal.


A ty třpitivé modré oči plné elánu.
Byla mu tak povědomá.

Tělem se mu rozlil neznámy hřejivý pocit. Zvednul ruku k hlavě a dotknul se neexistujícího cylindru.

"I vám děvenko." Zachraptěl a v okolí se rozlehlo ticho. Bylo to poprvé co promluvil před nimi. Dívka se ale nenechala zaskočit a do ruky mu vtiskla balíček který tu měli pro každého.

"Vezměte si ho, prosím." Upenlivě na něj koukla a muž neodolal a vzal si od ní balíček a schoval ho k krajíci chleba.

"Děkuji." Řekl a párkrát si odkašlal, nebyl zvyklý mluvit natož s někým.

Dívka se na něj znova okouzleně usmála ale muž se otočil a co mu noha dovolovala odcházel pryč. Celou cestou spěchal jak kdyby ho čerti honili. Až nakonec zastavil před jednou tmavou, uzkou a velice zapachající uličkou. Totiž v té uličce měl svůj přístřešek. Pod požárními schody byl malý domeček s palet, kartonů a vlasně všeho možného. Muž se prostrčil dovnitř a vytáhl chleba který hodil psovi co s ním sdílel "domov".

Pak zalovil v kapse a vytáhnul balíček. Jako první vytáhnul pár bankovek a udiveně si je prohlížel. Nikdy nedostávali peníze. Pak tam byli takové ty typické věci jak poukazy na jídlo a do prádelny. A nějaká čokoláda a krabička cigariet. Až nakonec vytáhnul zmuchlaný papír.

Vlasně když to rozložil tak to nebyl papír ale stará fotografie. Na fotce byl mladučký pár který se tulil s malinkým uzlíčkem v rozkošné zavinovačce a kousek opodál stál muž a žena. Žena se opírala zády o muže a mírně se usmívala a blond vlasy jí padali do tváře. Muž co stál za jejími zády byl tak čistý a upravený. Hnědé vlasy sčesané na pěšinku.

Znal tuhle fotku. Byla to fotka spřed 20 let. Kdy jeho žena žila a jeho rodina o něj jevila ještě zájem. Ve vzteku zmačkal fotografii a pustil ji na zem. Když si všiml že vzadu je něco napsané.

Chybíš mi dědečku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama